sobota 1. září 2018

Svatba T & R



Vloni v říjnu jsem si uvědomila, že jsme zasnoubení už dva roky a usoudila, že je na čase do toho taky praštit. :) Každý říkal, že nejdůležitější je mít datum a od toho už to jede. Tak jsem koukla do kalendáře, vybrala nejlépe zapamatovatelné - 1.6. - den dětí (hluboká symbolika :)),  zavolala naší oblíbené kapele - Klaret, jestli mají v daném termínu čas a když potvrdili, že ano, bylo vymalováno. Roman o tom neměl ani tušení. Nejdřív jsem měla v plánu vše domluvit a říct mu to až jako překvapení, ale když jsem viděla tu komunikaci s dodavateli, potřebovala jsem to s někým sdílet, takže jsem mu to oznámila podstatně dřív, i tak docela koukal... :)
Ale zpátky ke komunikaci s dodavateli, kdo plánujete svatbu, obrňte se trpělivostí, obalte nervy a smiřte se s tím, že na odpověď na email nebo nabídku budete čekat i několik měsiců... Nemluvě o tom, že začít organizovat takovou akci musíte ideálně rok předem, protože 8 měsíců před termínem už byly zejména místa dost přebraná. Chtěli jsme ideálně místo, které si pronajmeme celé, mít tam i obřad a udělat vše ve vlastní režii, takové jsme nakonec našli až s pomocí kamaráda, který nám doporučil Bořetínský statek. A byla to trefa do černého. Nádherné prostory, krasné okolí, dostatečná kapacita ubytování a sympaťák majitel, který s ničím neměl problém. Kapelu a místo bychom měli, co dál? 
Fotografku Alexandru Hraskovou jsem měla vybranou dlouho a měla jsem největší radost, když mi potvrdila, že v našem docela exponovaném termínu má čas. Alex je pro mně stělesněním etérické víly a strašně milá bytost, jejíž fotky např. z fashionweeku v průběhu roku zveřejnili v elle.cz, jako wow! Na focení u koní jsem nám vyhradila hodinu času, Alex měla hotovo za 15 min.! A ve všem nám vyšla maximálně vstříc.  
Dál jsme řešili, jestli mít ze svatby video. Já chtěla, Roman ne, nakonec jsem si svoje rozhodnutí prosadila a volba padla bez rozmyšlení na Adellaen, jejíž tvorbu sleduju delší dobu a jedná se o mladou velmi talentovanou holčinu. Krátkou ukázku najdete na konci pod fotkami. A i Roman je za něj nakonec rád. 
Takhle to vypadá, že to šlo jako po másle, ale nebylo to tak. Největším oříškem bylo jídlo. Oslovila jsem několik cateringových společností, které jsem znala ze svatebních cirkusů (svatební veletrh) namátkou Kestolu, Bez ubrusu, Sweet & Pepper days, Flatwhite catering, Český catering a další, někteří neměli čas, jiní příliš překračovali náš rozpočet, někteří ani neodpověděli... Naštěstí nám majitel statku hned při první návštěvě doporučil táborský Perla catering, s kterým měl dobrou zkušenost a který jsme nakonec oslovili a domluvili se. Zpetně můžu říct, že to byla jedna z nejlepších zkušeností co se komunikace, nabídky a servisu týče. Pan majitel je maximálně ochotný, nakonec nám půjčoval i sklo, židle a ve hře byly i stany pro případ nepříznivého počasí. Menu rautu jsem v podstatě sestavila z nabídky, kterou jsem nám trochu přizpůsobila. Všem moc chutnalo, jídla bylo hodně a jen pro zajímavost jen za dopravu a servis si jeden pražský catering účtoval 10 násobek ceny... 
Piti jsme si řešili sami, výhodou byl znamý, který má vekoobchod a tak co se nevypilo, šlo vrátit. To nás zachránilo, protože odhadnout kolik se toho vypije jde dost těžko a je to opět věc k řešení, která vám v restauraci odpadá (alespoň do doby než jdete platit účet :))
Sladké - opět jsme si řešili po vlastní ose, takže dorty byly od Ivy a byly luxusní! Zákusky stejně jako cukroví z cukrárny v Jindřichově Hradci, svatební koláčky jsme pekly s babičkou, ségra upekla její master piece mrkváč a druha babička řezy a bylo to skvělý. 
Kytky jsem řešila v My living my garden, protože roky nechodím pro kytky nikam jinam. S majitelkou květinářství komunikovala primárně Jana z Great moments by Jane, která také zařizovala pozvánky a tiskoviny od Made atelier, komunikovala kapelu, světýlka, zařídila u starosty vyjímku na noční klid, dělala i decor statku a obřadu a bez níž bych to těžko v den svatby zvládla.
Polaroid jsme původně nechtěli, ale nakonec si ho půjčili a doporučuju, protože hosté si s ním vyhráli a máme díky tomu fotky rovnou vyvolané do alba.
Prstýnky nám dělala na míru Lenka z 27JEWELRY a můj se sice povedl až na druhý pokus ale k maximalní spokojenosti. 
A tím se dostávám k nejčastějšímu slovu během celé organizace - ŠATY, všichni se ptají na šaty. Já je vyřešila trochu punkově a v těhotenství, když jsem náhodou na jedny narazila na britském asos.com, objednala je. Vzhledem k ceně - necelých 5 tisíc jsem neměla přiliš velké očekávání, ale přišly v krabici s dřevěným ramínkem a textilním dustbagem a byly nadherný a přesně podle mé představy. Ostatně z asosu měla nakonec šaty i ségra a neméně krásný.
Česala mě kamarádka a nejlepší kadeřnice Katka Vanišová ze salonu Libora Šuly. A líčila jsem nás nakonec já sama. :) 
Co se týče tradic, omezili jsme je na první tanec, krájení dortu a házení kytice, nic dalšího jsme nechtěli, chtěli jsme svatbu s minimem přesunů a prodlev, takže "first moment" a focení nás dvou jsme sfoukli před příjezdem hostů. 
Žádná svatba asi není perfektní, ta naše byla, teda skoro. Co teda chybělo k té pomyslné dokonalosti? Tak např. jsme zapomněly na kytky do vlasů a chtěla jsem před obřadem zmínit prosbu, aby hosté nefotili a netočili, protože jsou od toho na místě profíci a chci aby si to s námi užili “face to face”, došlo mi, že jsme na to zapomněli hned jak jsem přicházela na místo obřadu a nemálo lidí drželo v ruce mobil. :) No a nakonec mě trochu mrzí, že nemáme fotky od slavobrány, tak na to kdyžtak myslete až se budete brát! ;) 
I přes starosti a stresy, které jsme měli s organizací a přípravami, jsme si den D moc užili a za to vděčíme všem výše jmenovaným, nejmilejší rodině a nejlepším přátelům, kterým za vše ještě jednou děkujeme! A pokud vás cokoliv zajímá, ptejte se. 

* nejedná se o spolupráci ani sponzorovaný příspěvek a ani naše partnerství není placené... :)
















 









 


     









Žádné komentáře:

Okomentovat