pondělí 3. srpna 2015

(Un)Cool campaign



K napsání tohoto příspěvku mě přimělo shlédnutí videa "Niños vs. Moda", které vytvořila umělkyně Yolanda Dominguez. Skupině 8 dětí prezentovala módní kampaně a chtěla po nich popis situace, která se na fotkách odehrává. Na jejich upřímné reakce se můžete podívat ve videu níže. 
Otázkou je, co si o podobných kampaních máme myslet my dospělí? Nad touto otázkou jsem se víc pozastavila vloni, když jsem při listování módním časopisem, otočila stránku na reklamu Lanvin SS 2014. Byla na ní parta několika blond modelek, která vizáží ani vzdáleně nepřipomínala ideál krásy. Nebo ano? Byla jsem zmatená. A dá se říct, že jsem dodnes. Neřeším postavu modelek, ale pouze atmosféru fotky. Chápu, že se návrháři snaží šokovat a asi je to dobrá reklama, protože danou kampaň jsem ještě dlouho nemohla vyhnat z hlavy. Ale je to v módním průmyslu potřeba? Chci si koupit kabát, který díky propagační fotce vypadá jako vězeňský mundůr? Chci toužit po šatech, které propaguje sotva 10 leté dítě? Všimnete si, jaké boty má Miley Cyrus na epické afterparty, kde vypadá jak po injekci adrenalinu do srdce? (Pulp Fiction) Kam až může zajít snaha šokovat? Sama si nedokážu odpovědět. Posuďte sami a napište, co si o tom myslíte. 










2 komentáře:

  1. Super článek! Kampaň Sisley mně napadla hned jako první a vidím, že jste ji zařadily :)

    Souhlasím, upřímně mě osobní odrazuje i eshop např. Manga, kde vidím nahrbený modelky s účesem, výrazem a postojem knihovnice. Chápu, že je to stylizovaná propagace, ale mně spíš odradí. Stejně tak dnes tak časté focení bot v postoji "chce se mi strašně čůrat" s kozíma nohama. Upřednostňuju "navoněnou a blejskavou" kampaň např. Louis Vuitton (http://www.hotbeautyhealth.com/wp-content/uploads/2010/06/louis-vuitton-fall-2010-campaign-2.jpg)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme! LV má krásné kampaně. Stejně tak Dolce&Gabbana nebo Hermès - uplné pohádky a radost pohledět. :)

      Vymazat